Doprava zdarma při nákupu nad 1 200 Kč
Cukrovka je chronické onemocnění charakterizované absolutním, nebo relativním nedostatkem inzulínu. Inzulín je hormon bílkovinné povahy, který je produkovaný ve slinivce. V organismu je důležitý především pro metabolismus cukrů, ale ovlivňuje i hospodaření s tuky a bílkovinami. Jeho hlavním účinkem je snižování glykémie (hladiny cukru v krvi) především tím, že podporuje vstup glukózy z krve do buněk, kde je zužitkována.
Rozlišujeme 2 typy diabetu. Projevují se podobně, ale liší se příčinami vzniku. Diabetes I. typu je autoimunitní onemocnění (vzniká na podkladě defektní funkce vlastního imunitního systému). Dochází při něm k absolutnímu nedostatku inzulínu na základě trvalého poškození specifických buněk slinivky, které ho produkují.
Příčiny vzniku diabetu I. typu nejsou zcela jasné. Rozvíjí se především v dětství, vzácně se nově objevuje i v pozdějším věku.
V případě diabetu II. typu se zpočátku jedná ""pouze"" o relativní nedostatek inzulínu, protože příslušné tkáně ztrácí vůči němu citlivost. Tento typ cukrovky se objevuje především ve stáří a jeho hlavní ovlivnitelnou příčinou je přejídání. Pokud se člověk přejídá, tělo musí produkovat velké množství inzulínu najednou a tkáně se postupně stávají na jeho účinek rezistentní. Je tak znesnadněn přestup glukózy z krve do buněk a hladina cukru v krvi je výrazně zvýšená. Při vzniku obou typů diabetu hraje významnou roli genetická dispozice. Onemocnění se může rozvinout i jako nežádoucí účinek některých léčiv nebo např. při pankreatitidě (zánětu slinivky).
Hlavním projevem cukrovky je zvýšená hladina glykémie. Normální koncentrace cukru v krvi je nalačno (aspoň po 8 hodinovém lačnění) 3,9 - 5,5 mmol/l. Udávané správné hodnoty glykémie se postupem času mírně mění tak, jak se rozvíjí poznatky o onemocnění cukrovkou. U diabetiků dále dochází ke glykosurii (vylučování glukózy močí), což zvyšuje celkové množství moči vyloučené za den (glukóza působí v moči vysokým osmotickým tlakem a s tím, jak je vylučována, s sebou „strhává“ vodu). Tím se také dostavuje žíznivost. Ta, spolu s únavou, bývá prvním z projevů, které na sobě může člověk s cukrovkou pozorovat.
Dlouhodobě zvýšená hladina glykémie je nebezpečná z toho důvodu, že glukóza má schopnost složitými mechanismy poškozovat stěnu cév (především drobných), které se tak zjednodušeně řečeno zužují a zhoršuje se tak prokrvení příslušné oblasti. Poškozovány jsou tímto způsobem především ledviny a oči. Ty by tedy měly být u diabetiků pravidelně vyšetřovány. Dále s tím, jak klesá vstup glukózy do buněk, snižuje se její využitelnost, organismus se snaží energii získat jinak a dochází ve zvýšené míře ke štěpení bílkovin a tuků. To se projevuje především u diabetu I. typu výrazným hubnutím. Při velmi vysokých hladinách cukru v krvi a získávání energie především štěpením tuků se u pacientů s tímto typem diabetu může rozvinout tzv. hyperglykemické ketoacidotické koma. To je pro nemocného velmi nebezpečné a zvládá se aplikací inzulínu, doplněním tekutin a korekcí hladin iontů v krvi. Projevuje se např. charakteristickým acetonovým zápachem z úst, hlubokým dýcháním, suchou kůží a sliznicemi, častým močením, žíznivostí a poruchami vědomí. U diabetiků II. typu se může také objevit, bývá však bez ketoacidózy (výrazný pokles pH krve směrem ke kyselým hodnotám). K hyperglykémii u léčeného diabetika dochází při jinak správně nastavené terapii např. vlivem vynechání dávky léčiva, dietní chybou, při infekci nebo úrazu.
Akutní komplikací u již léčeného diabetika může být naopak příliš nízká hladina cukru v krvi - hypoglykémie. K ní může dojít např. při předávkování inzulínem nebo ostatními léky užívanými při cukrovce, vlivem stresu, fyzické zátěže, při infekci, konzumaci alkoholu atd. Může se objevit i u zdravých lidí při dlouhodobém hladovění nebo nadměrné fyzické zátěži. Projevuje se např. malátností až mdlobami, poruchami vidění, nevolností, pocitem hladu, bušením srdce, bolestí hlavy apod. Nemocného může opět přímo ohrozit na životě. Zvládá se aplikací glukagonu (hormon, produkovaný slinivkou, který na rozdíl od inzulínu zvyšuje hladinu cukru v krvi) nebo v lehčích případech pouze podáním něčeho sladkého (šťáva, med, cukr). Někdy je obtížné odlišit od sebe hyperglykémii a hypoglykémii. Hlavním rozdílem je, že hypoglykémie zpravidla vzniká velmi rychle (během minut) a nejsou při ní příznaky dehydratace. Pokud si nejsme jisti, o jaký stav se jedná, je lepší pacientovi podat cukr a až pokud se stav nezlepší (jedná se pravděpodobně o hyperglykémii), inzulín. Jeho podání by totiž v případě hypoglykémie mohlo mít až fatální následky.
U diabetiků poškozování cév (viz. výše) přispívá k rozvoji hypertenze (vysokého krevního tlaku). To u nich dále, spolu s častým zvýšením hladiny cholesterolu v krvi a změnami krevní srážlivosti, výrazně zvyšuje riziko srdečního infarktu, mozkové mrtvice nebo poruch prokrvení dolních končetin (ischemická choroba DK). U diabetiků se nezřídka projevují také poškození nervů (tzv. neuropatie). K těm dochází zejména na podkladě ukládání glukózy v jejich obalech, čímž je narušen převod vzruchů nervovými vlákny. Neuropatie se projevuje zejména poruchou citlivosti dolních končetin, změnami ve fungování trávicího (např. porucha pohyblivosti střev), močo-pohlavního (např. sexuální potíže) nebo srdečně-cévního systému (např. poruchy srdeční frekvence). U diabetiků je vlivem postižení cév a s tím souvisejícími poruchami prokrvení navíc zhoršená také výživa kůže a hojení jejích poranění. To je zvýrazněné zejména na dolních končetinách. Často tak i z původně malé oděrky vznikají rozsáhlé chronické rány, jejichž léčba je velmi zdlouhavá a při rozsáhlém poškození končetiny někdy hrozí až její amputace. Proto by měl každý diabetik důsledné pečovat o nohy, pravidelně je kontrolovat, promazávat a nosit vhodnou obuv (kožená, prodyšná, poddajná, prostorná…) a ponožky (neškrtící, bavlněné…). U nemocných s diabetem se dále častěji objevují např. kvasinkové infekce (poševní, kožní…) a obecně mají diabetici zhoršenou funkci imunitního systému.
Hlavní prevencí rozvoje diabetu (je reálné hovořit pouze o diabetu II. typu, jehož výskyt v populaci je také mnohonásobně vyšší) je dodržování zásad zdravého životního stylu (viz. samostatný článek). Obrovský význam má především pravidelná pohybová aktivita a omezení příjmu tuků potravou – to má paradoxně větší význam než omezení příjmu cukrů. Už při narušené glukózové toleranci (projevuje se mírným zvýšením glykémie nad normální hodnoty) lze preventivně aplikovat některá léčiva. Často však stačí i mírný váhový úbytek a další progrese onemocnění se zastaví, nebo alespoň zpomalí. I při aplikaci léčiv však musí diabetik dodržovat dietní opatření a dostatečně se hýbat, jinak se nikdy nepodaří onemocnění dobře kompenzovat.
V terapii diabetu I. typu se užívá zejména podkožně aplikovaný inzulín, u diabetu II. typu lze, především v počátcích onemocnění, užívat tzv. perorální (ústy podávaná) antidiabetika. U rozvinutějšího onemocnění nebo při vysokém riziku komplikací diabetu (viz. výše) se také aplikuje inzulín. Protože s diabetem souvisí i zvýšené riziko hypertenze, poruch hladin krevních lipidů (tuků) a souvisí s obezitou, užívají diabetičtí pacienti většinou i léčiva pro kontrolu daných stavů.
Autor: PharmDr. Tereza Hendrychová, Ph.D.
Máte-li jakékoli otázky k danému tématu, naši lékárníci jsou vám k dispozici a rádi vám na váš dotaz co nejdříve odpoví.
Co nejpřesněji popište svůj problém.
Prohlédněte si předchozí dotazy. Můžete tím ušetřit čas našim lékárníkům. Pokud nenajdete odpověď na svůj dotaz, neváhejte se zeptat.
Vyčkejte na odpověď. Odpovídáme během pracovní doby podle aktuální vytíženosti. Odpověď obdržíte e-mailem a váš dotaz spolu s odpovědí bude následně anonymně zveřejněn na této stránce, aby mohl pomoci i ostatním. Vaše jméno ani e-mail nebudou nikde zveřejněny.
