Nepodařilo se načíst PDF soubor.
Cesta k farmacii někdy začíná nenápadně – třeba vzpomínkou na vůni lékárny z dětství. Pro Mgr. Martinu Husárovou se z ní postupně stalo celoživotní povolání, které ji zavedlo od práce za tárou až k odborné přípravě léčiv i předávání zkušeností dalším generacím. V rozhovoru otevřeně mluví o proměnách farmaceutické profese, hledání vlastní profesní cesty i o tom, proč jsou pro ni koně tou nejlepší formou odpočinku.
Pocházíte z Prahy, nebo Vás sem přivedla až práce a studium?
Narodila jsem se v Praze, tady jsem vystudovala střední školu. Na vysokou školu jsem šla do Brna a po studiu a krátké pracovní epizodě jsem se vrátila zpět do Prahy.
Kdy se u Vás vlastně poprvé objevila myšlenka věnovat se farmacii?
Když jsem jako dítě chodila s maminkou do lékárny, tak se mi vždycky líbilo, jak to tam voní. A také si pamatuji, jak jsem obdivovala pana lékárníka, že ví, jak barevnou krabičku má dát kterému pacientovi. Tenkrát to byly takové ty dvoubarevné krabičky od Slovakofarmy. :-)
Ale to mě nenapadlo, že za lékárenskou tárou budu jednou sama. Samotná myšlenka přišla zcela náhodou, když jsem v 8. třídě základní školy byla na dni otevřených dveří na SZŠ Alšovo nábřeží a skutečně zcela náhodně jsem si vybrala obor farmaceutický laborant (protože ten obor, kvůli kterému jsem tam šla, byl v té době jen nástavba).
Co Vás nakonec přesvědčilo, že je to ten správný obor?
Přesvědčila mě vlastně paní RNDr. Marie Bártová, která byla v té době vedoucí oboru farmaceutický laborant. Mluvila tam o tom, jaké vlastnosti má mít farmaceut, a já jsem měla pocit, že mluví přímo ke mně. Na střední škole už to pak bylo naprosto jasné, že jsem tam správně. :-)
A vysoká škola byla jen logickým pokračováním. Když se tak nad tím zamyslím, tak jsem vlastně nikdy nepochybovala o tom, že dělám správnou práci.
Kde jste sbírala své první pracovní zkušenosti po škole?
První rok po škole jsem pracovala v malé lékárně v Brně, protože tam jsem studovala vysokou školu. Zamýšlela jsem tam i zůstat, protože Brno se mi jako město líbí a měla jsem tam v té době kamarády. Osud ale chtěl jinak – vrátila jsem se zpět do Prahy a nastoupila jsem na velkou polikliniku. Tam jsem sbírala zkušenosti nějakých 14 let. Následovalo krátké období v menší lékárně se soustředěnou přípravou na Zbraslavi. Od té doby až do současnosti pracuji opět v lékárně se soustředěnou přípravou, a to na lékárně Galenika, která patří pod firmu Fagron.
Prošla jste během kariéry různými typy pracovišť – jaké prostředí Vám nakonec sedlo nejvíc a proč?
Nakonec mi asi nejvíc sedí to, co dělám teď. Menší kolektiv, práce v oblasti technologie a vlastně nakonec i rady pacientům, ale teď už v trochu jiné rovině.
Měla jste někdy možnost předávat své zkušenosti dál, například studentům?
Po mém návratu do Prahy mě kontaktovala spolužačka z vysoké školy, PharmDr. Markéta Petrželová, s tím, že hledají externistu na moji alma mater na SŠ Alšovo nábřeží. Pak se přidala k přemlouvání ještě paní doktorka Bártová a já neodolala. Bylo to vlastně jedno z nejlepších rozhodnutí, které mě vedlo do větších hloubek a krás přípravy léků. Studenti vás doženou k tomu, abyste si doplnili znalosti, protože když nevíte, tak vás vždycky „nachytají na švestkách“.
Takže jsem se vracela k sešitům ze střední školy, ke skriptům ze školy vysoké a znovu jsem objevovala zapomenuté. Působení na škole mi dalo takový malý odrazový můstek k tomu, že dnes mám občas možnost předávat poznatky dál – buď farmaceutům, nebo i lékařům na konferencích. Tak trošku oprašujeme magistraliter. :-)
Přitahovala Vás vždy spíše práce s pacienty, nebo Vás lákala i „technická“ stránka farmacie, jako je příprava léčiv?
Na začátku kariéry jsem milovala pacienty a byla jsem plná nadšení, empatie a touhy pomáhat řešit jejich zdravotní problémy. Ale postupně jsem více a více přicházela na chuť práci v laboratoři. To byl asi jeden z důvodů, proč jsem z klasické výdejní lékárny odešla a hledala práci jinde.
Jak se podle Vás dnes mění role lékárníka – vnímají ho lidé spíš jako zdravotníka, nebo jako součást obchodu?
Záleží na tom, v jaké lékárně pracujete. Bohužel mám pocit, že dnes jsme vnímáni více jako obchodníci než jako zdravotníci s velkými znalostmi. Přijde mi to škoda, protože studium na vysoké škole je náročné a mezi lékárníky je řada vysoce erudovaných odborníků.
Je nějaká část Vaší práce, která Vás dodnes dokáže překvapit nebo posouvat dál?
Dnes a denně mě překvapuje rozmanitost předepisovaných magistraliter. Nechci se nikoho dotknout, ale to, co nám občas chodí do lékárny z pera lékařů, je někdy veselé. A v poslední době se objevují i receptury z pera AI – a to je teprve oříšek. Co mě posouvá, jsou právě ty možnosti někomu něco předat. Každá taková příležitost mě nutí ponořit se do problematiky hlouběji a zjistit si další podrobnosti.
Jak ráda trávíte volný čas, když zrovna nejste v lékárně?
Mám ráda přírodu, hudbu a dobré jídlo. Takže cokoliv, co pohladí duši i oko a dovolí mi vypnout a relaxovat.
Máte nějaký koníček, u kterého si opravdu odpočinete a „vypnete hlavu“?
Posledních asi 15 let se mojí velkou láskou stali koně. Milovala jsem je (platonicky) od dětství a jako dospělá jsem si dovolila ten luxus a takové krásné zvíře vlastním. Jsou to nejlepší terapeuti, jaké znám. Dokážou vás vytrhnout ze světa běžných starostí a donutí vás být tady a teď. A to v dnešní náročné době opravdu potřebujeme.
Kdybyste měla poradit někomu, kdo o farmacii teprve uvažuje – co by měl vědět, než se pro tento obor rozhodne?
Tohle je hodně náročná otázka. Před několika lety bych tento obor nadšeně doporučila. Dnes jsem na vážkách. Náš obor se mění a z farmacie jako takové se stává více obchod. Ale stále má své kouzlo a atraktivitu. Uplatnění farmaceutického vzdělání není jen v lékárně – otevírají se také možnosti v oblasti průmyslu či klinické farmacie, tam vidím velkou budoucnost.
