Bakterie a viry. Co mají společného a v čem se liší?

Všichni víme, že s nastávajícím podzimem na nás mnohem více budou útočit viry a bakterie. Víte ale, jak se od sebe bakterie a viry liší? Na co zabírají antibiotika a na co ne?

Bakterie

Bakterie jsou jednoduché jednobuněčně organismy. Dělí se podle tvaru na několik typů (kokovitý, tyčinkovitý, kulovitý atd.) a jejich velikost je pouze několik mikrometrů. Jedná se o nejrozšířenější skupinu organismů na světě.

Typickou součástí bakteriálních buněk je buněčná stěna, nukleoid (část podobná našemu buněčnému jádru), DNA, plazmidy (malá kruhovitá část DNA, která se může replikovat) a jednodušší typ ribozomů (zde je bakterie schopna produkovat bílkoviny). U bakterií se nevyskytuje pohlavní rozmnožování, namísto toho se nejčastěji dělí binárně.

Bakterie hrají na naší planetě důležitou roli a mnohdy vstupují do výhodných svazků s jinými organismy. Mnohé patří mezi symbiotické druhy, které žijí například v lidské trávicí soustavě, kde se jich nachází přes 1 kg. Tyto bakterie plní nejrůznější, většinou zdraví prospěšné funkce (např. posilují přirozenou obranyschopnost).

Bohužel pro lidstvo, je známo také mnoho patogenních bakterií, tedy druhů, které způsobují infekce. Tyto patogenní bakterie můžeme rozdělit na dva základní typy:

1. obligátní, které způsobují nemoc vždy, když napadnou daného jedince – Salmonella, Shigella, Campylobacter
2. oportunistické, které jsou běžnou součástí mikroflóry organismu a nemoc způsobují jen za určitých okolností. Pouze využíjí příležitost, kdy je nemocný oslaben – E.coli, Staphylococcus aureus („zlatý stafylokok“).

Patogenní bakterie narušují hostitelský organismus buď zplodinami svého metabolismu, nebo mechanicky. Příznaky onemocnění jsou však často způsobeny též imunitní reakcí organismu.

I člověk mnohé z bakterií využívá, například v potravinářském (výroba mléčných výrobků), farmaceutickém nebo chemickém průmyslu. Vědci využívají poznatky z fungování bakterií např. ve výzkumu při vývoji vakcín (rekombinantní vakcína proti hepatitidě B) a léčiv. V roce 1978 byla použita geneticky modifikovaná E.coli pro produkci lidského inzulínu. Světovou poptávku po inzulínu již totiž nestačilo pokrýt množství inzulínu získaného ze slinivky prasat a hovězího skotu.

Viry

Viry jsou jednoduché, obligátně patogenní, nebuněčné organismy, které jsou schopny se dělit pouze uvnitř živé buňky. Skládají se z nukleové kyseliny (DNA nebo RNA) a ochranného bílkovinného obalu, který se nazývá kapsida. Jediná virová částice mimo buňku se jmenuje virion. Jejich tvar je buďto kulovitý, tyčinkovitý anebo kombinace obojího. Další obal složený z lipidů a glykoproteinů mohou viry získat při napadení hostitelské buňky.

Viry mohou infikovat buňky řas, hub, většiny bakterií, rostlin a zvířat. Daný virus může obecně infikovat pouze jeden nebo několik druhů – např. virus tabákové mozaiky není schopen napadnou lidské buňky. Rozsah hostitelů je dán tím, že živočišné a bakteriální viry (ne rostlinné) se musejí adsorbovat na specifická místa na povrchu hostitelské buňky.

Geneticky podmíněné choroby jsou stále považovány za velký problém i v dnešním moderním světě. U velkého množství z nich již známe příčinu, ovšem tuto příčinu nejsme v současné době schopni vyléčit. Jediným možným řešením kromě symptomatické léčby je pak genová terapie. Při genové terapii vložíme díky schopnosti virů (nejčastěji se jedná o adenoviry a retroviry) do buňky gen, který jí chybí. Po provedení genové terapie je třeba pacientův stav pečlivě monitorovat a všímat si jak zlepšování zdravotního stavu, tak i nástupu případných komplikací. Bohužel se genová terapie v dnešní době potýká s řadou nevýhod jako technická či finanční náročnost, nízká úspěšnost terapie, narušení funkce jiného ochranného genu a hlavním problémem jsou etické otázky jejich využití.

Podobným využitím jako u bakterií je příprava vakcín. Vakcína proti hepatitidě A obsahuje neinfekční virus hepatitidy A. Na bázi hmyzího viru (bakulovirus) se připravuje vakcína Cervarix (vakcína proti rakovině děložního čípku). V dnešní době se zaměřuje pozornost na vakcínu proti koronaviru, kdy jde o vakcínu s virovým vektorem, využívající adenovirus ať už lidský, nebo šimpanzí (AZD1222, Sputnik V).

Co je to CRP a kdy je vhodné ho provést

Bakteriální nákaza se léči antibiotiky, kdežto na viry antibiotika nezabírají. K jednoduchému rozlišení provede lékář v ordinaci z kapky krve tzv. CRP test. Podstatou CRP testů je určení hodnoty C – Reaktivního proteinu v krvi, který v těle vzniká, když v něm probíhá zánět. Jeho hodnota velmi rychle narůstá právě v případě bakteriálních infekcí, proto i když naměříme hodnoty odpovídající virové infekci, je vhodné si test za 1–2 dny zopakovat. Díky CRP testu jsme schopni maximalizovat účinek léčby a zabránit rozvoji komplikací špatně léčené infekce.

Hodnota CRP se velmi často využívá při rozhodování, zda je nutné nasadit antibiotika či ne. Kašel, zvýšená teplota, bolest v krku a další příznaky mohou ukazovat jak na virovou, tak na bakteriální infekci.

K rozlišení máme právě určité hodnoty CRP:

1. CRP 0–5 mg/l – pravděpodobně se nejedná ani o virovou ani o bakteriální infekci
2. CRP 5–40 mg/l – jedná se spíše o virovou nákazu,
3. CRP 40–300 mg/l – v případě vyšších hodnot jde nejpravděpodobněji o bakteriální infekci
4. CRP hodnoty okolo 300 mg/l a více – znamenají již velmi závažný bakteriální zánět v těle

Virová nákaza

Virovou nákazu léčíme symptomaticky, což v praxi znamená, že antipyretiky snižujeme horečku, kašel tlumíme anebo usnadňujeme vykašlávání, k dekongesci nosní sliznice volíme sympatomimetika v kombinaci s mořskou vodou, podpůrná léčba také zahrnuje fytofarmaka s dezinfekčním, expektoračním, případně imunomodulačním účinkem (heřmánek, šalvěj, echinacea a mnohé další byliny). Nezbytnou součástí léčby je klid na lůžku, dostatečné množství tekutin a lehká strava doplněná o vitaminy společně s minerály.

Většina léků ovlivňujících symptomy těchto virových onemocnění je volně prodejná v lékárně a řada pacientů je schopna v případech nachlazení využít samoléčby. Vždy je však vhodné poradit se s lékárníkem nebo farmaceutickou asistentkou, aby léčba byla správně nastavena. Při rozvoji komplikací vás pak tento erudovaný personál odešle na další vyšetření k praktickému lékaři.

Bakteriální nákaza

U bakteriální nákazy jsou pak často nasazená antibiotika. Antibiotika jsou skupinou léčiv určených k terapii infekcí vyvolaných bakteriálními původci. V případě jiné než bakteriální etiologie, antibiotika účinná nejsou a jejich podávání nevede k vyléčení. Může naopak nemocného významně poškodit. Jelikož nepůsobí cíleně na jednoho patogena, v konečném důsledku aktivně působí i vůči bakteriím, jež jsou součástí přirozené střevní mikroflóry našeho těla. Ovlivnění křehkého ekosystému mikroflóry lidského těla má za následek otevření prostoru pro osídlení pacienta oportunistickými patogeny, které díky potlačené normální flóře vyvolávají další infekční komplikace. Po poradě s lékárníkem je proto vhodné nasadit podpůrná probiotika s prebiotiky, abychom tomuto problému předešli (zejména u oslabených jedinců a dětí).

Antibibiotika můžeme rozdělit na bakteriocidní (zabíjejí patogena) a bakteriostatické (potlačují růst bakterií). Jiné dělení odpovídá mechanismu působení na bakteriální buňku. Některá zabraňují tvorbě buněčné stěny, jiná syntéze bílkovin, další působí na nukleové kyseliny.

Při užívání antibiotik je nutné znát a dodržovat pokyny svého lékaře a lékárníka:

1. Na co mám nasazené antibiotikum a na jakém základě.
2. Jaké je dávkovací schéma, kdy mám antibiotikum brát a jak dlouho terapie trvá.
3. Jsou-li známy nějaké lékové či potravinové interakce, zda se musím vyvarovat konzumace některých potravin či doplňků stravy.
4. Zda je vhodné užít k antibiotiku i probiotikum společně s prebiotiky.

PharmDr. Ondřej Žák

Lékárna SANO Rychvald