Doprava zdarma při nákupu nad 1 200 Kč
Rok 2024 se pomalu blíží ke konci. Největší radost nám všem v letošním roce udělali naši hokejisté. „Letošní mistrovství světa bylo nejen skvělou reklamou na hokej, ale i skvělou reklamou České republiky,“ říká prezident Českého svazu ledního hokeje Alois Hadamczik.
Po letech strádání nám lední hokej dělá opět radost a český nároďák sbírá jeden úspěch za druhým. Stříbro na MS 20 v kanadském Halifaxu 2023, titul Mistrů světa v Praze 2024. Alois Hadamczik říká, že funkci šéfa českého hokeje nebere jako práci, ale jako poslání.
Je pravda, že když jsem před
2 roky nastupoval, tak jsem trochu nevěděl, co mě čeká. Přišel jsem do rozháraného prostředí. Mým cílem bylo sjednotit hokejové hnutí. Máme jeden český hokej a i když se extraliga od svazu odtrhla, pořád je to jeden český hokej a národní tým používá nejlepší hráče z extraligy, aby reprezentovali naši zemi.
Během krátké doby se mi podařilo získat pro své myšlenky důležité lidi. Lidi, kteří v hokeji něco znamenají. Jako Jaromír Jágr nebo Jirka Šlégr, nebo manažeři jako Aleš Pavlík nebo Aleš Kmoníček. Velmi dobře se mi s nimi pracovalo. Třeba s Jardou Jágrem jsme si názorově velmi blízcí už od doby, kdy jsem ho jako kouč vedl v národním mužstvu. Vždy jsme si našli čas na to, abychom spolu neformálně probrali důležité věci. Dali jsme si kafe třeba na benzince a problém společně prodiskutovali. To pro mě bylo hodně cenné. V důležitých momentech potřebujete hokejové osobnosti ke konzultaci a potvrzení názoru. Proto mi v novém výkonném výboru chybí právě Jarda Jágr. Potřebujete tam lidi, kteří ví, o čem mluví.
Prezident svazu je tady od toho, že ručí za to, že český hokej půjde správným směrem. Moje parketa není sedět někde v kanceláři nebo u počítače. Snažím se vše dělat tak, abych se nemusel za svou práci stydět. Můj hlavní úkol je postarat se o finance. Kluby musí vědět, s jakými finanční prostředky mohou počítat. Během dvou let jsme navýšili roční příjmy o 200 miliónů. Pořád potřebujeme pečovat o dobré jméno našeho hokeje. Proto jsme nově zřídili oddělení komunikace, které bude k dispozici médiím a také jsme zřídili nové marketingové oddělení, kde pracují velmi schopní mladí lidé, jejichž úkolem je neustále popularizovat náš hokej. Chtěl bych, aby o hokej mělo zájem co nejvíce dětí a aby si trenéři na náborech měli z čeho vybírat.
Ano. Tohle byl úkol výkonného výboru. Když jsem nastupoval, působil u mužstva trenér Jalonen. Přestože s národním týmem uhrál ve Finsku na mistrovství světa bronz, ten výkon se mi nelíbil. To, co jsme předváděli na ledě, neodpovídalo naší mentalitě. Říkal jsem si, že takhle Češi přece nehrají. V Rize o rok později to byla katastrofa. Jelikož jsem celý život trénoval a mám oči jako trenér, tak jsem před domácím šampionátem říkal, my musíme něco změnit.
Ano. Výkonný výbor byl zpočátku velmi rozvážný. Chtěl zvážit všechna pro a proti. Nakonec vyslyšel mé argumenty, že cesta změny je správná. Jsem rád, že šampionát ukázal, že naše rozhodnutí bylo správné. Naši kluci hráli český hokej, s nápadem, s dobrou přihrávkou, s dobrým bruslením. Měl jsem z toho dobrý pocit a osobně také radost, že jsme se nemýlili.
To je pravda. Zvláště po výsledku na Českých hrách. Fanoušci měli obavy oprávněně. V Brně před šampionátem byl výkon týmu špatný. Bylo tam hodně hráčů, nesehraný tým. Já jsem ale stále věřil našemu týmu i domácímu prostředí.
Jsem přesvědčen, že jsme s Radimem Rulíkem vybrali velmi dobrý realizační tým, ve kterém byli bývalí úspěšní hráči jako třeba Tomáš Plekanec nebo Ondřej Pavelec. Navíc Radima Rulíka znám hodně dlouho. Před příchodem k nároďáku měl skvělý turnaj dvacítek v Kanadě. Turnaj dvacítek je hrozně náročný turnaj a on z kolébky hokeje dokázal přivézt stříbro. Kluci tam přitom podali velký výkon. Věřil jsem, že Radim dokáže postavit také dobrý národní tým.
Já jsem si přál před šampionátem, abychom skončili mezi nejlepšími čtyřmi týmy. Výsledná zlatá medaile z letošního mistrovství světa je obrovský úspěch. Na turnaji nám moc pomohlo, že tým doplnili naši tři nejlepší hráči. David Pastrňák, Martin Nečas a Pavel Zacha. Mužstvo dostalo obrovské sebevědomí a už ho nikdo nedokázal zastavit.
Určitě ne. Tohle nemám v krvi. Sám jsem to jako trenér neměl rád a nedovolil jsem nikomu, aby mi do trenéřiny mluvil. Takže teď jako prezident svazu nemám tendenci radit trenérům. Třeba Finu Jalonenovi, když trénoval českou reprezentaci, jsem do práce nemluvil vůbec. S aktuálním realizačním týmem mám pochopitelně jiný vztah. Pode mnou hrál Židlický, Havlát, Nedvěd, Plekanec, takže jsme se samozřejmě během mistrovství bavili o hokeji. Ale bavili v tom smyslu, že jsem jim říkal svůj pohled na dané situace. V žádném případě jsem jim do jejich rozhodnutí ani nemluvil ani nezasahoval. Viděl jsem, že trenéři a realizák vytvořili velmi dobrou partu. Odborně i lidsky, a tuto atmosféru pak přenesli i na hráče.
Hráči titul samozřejmě bujaře oslavili. Já jsem oslavil ten úspěch s pár přáteli v klidu. Jednak už jsem v nějakém věku a jednak jsem už měl všeho plné zuby. S šampionátem byla spojená obrovská odpovědnost. Mnoho nocí jsem probděl. Vnitřně jsem byl pod daleko větším tlakem než kdybych stál na střídačce.
Byl. Já jsem byl celý život zvyklý stát na střídačce, koučoval jsem tým a nevnímal okolí. Hlediště, stadion a tak. Tentokrát jsem vnímal celý kontext a byl jsem strašně nadšený. Všichni jsme viděli, že český fanoušek je nejlepší na světě. Jak to všichni prožívali, to bylo něco neskutečného.
Po organizační stránce dopadl šampionát dobře snad s výjimkou prvního utkání, kde se nám před halou tvořily nějaké fronty, za což se omlouvám. Nechci se vymlouvat na pořadatele nebo že někteří diváci přišli na poslední chvíli, ale uvědomte si, že jsme museli přijmout velmi přísná bezpečnostní opatření s ohledem na terorismus ve světě. Jinak bylo organizačně mistrovství světa v Praze i v Ostravě zabezpečeno opravdu na nejvyšší úrovni.
Máme titul. To je skvělé, ale my nesmíme usnout na vavřínech. Musíme dál poctivě pracovat. Bavit se nahlas o tom, co dále můžeme vylepšit. Proč nám mladí utíkají do zahraničí, že je potřeba lépe zaplatit trenéry a tak dále. Pořád máme co zlepšovat. Velkou chybou po sametové revoluci třeba bylo, že nemáme sportovní gymnázia. Představte si, že Švédové mají 27 hokejových gymnázií. Česko zrušilo sportovní třídy, a to já osobně považuji za největší chybu, která se stala. Kdyby se kluci mohli
na gymnáziu věnovat tělesné kondici a v klubech pak samotné hře, zbyly by jim dvě, tři odpoledne v týdnu pro sebe. Mým cílem je zlepšit tréninkový proces a adekvátně zaplatit trenéry a přenést na ně zodpovědnost za výchovu mladých hráčů. V minulých letech jsme zapomněli, že trenér je něco jako učitel. Hraje obrovsky důležitou roli při výchově mladých hráčů. Je to zodpovědná práce sedm dní v týdnu.
Určitě. Snáze tak přesvědčíme mladé hráče, že se jim vyplatí zůstat doma a neodcházet v mladém věku do zahraničí. Procento neúspěšné adaptace mladých hráčů venku je strašně vysoké. Ne každý to přežije jako David Pastrňák. Je výjimkou, když se mladí hráči dostanou do první nebo druhé lajny. Vidíme to v reprezentačním týmu do 18 let. Když jsme do kádru zařazovali hráče z Česka, hrál nároďák velmi dobře. Když jsme ho chtěli posílit o mladé hráče ze zámoří, zjistili jsme, že řada z nich na tom vůbec není dobře. Za oceánem na ledě trávili málo minut a ztratili nejen fyzickou kondici, ale i herní praxi.
To je dobrá otázka. Vím, že český národ by chtěl, aby týmy v extralize sestupovaly a postupovaly přímo. Jenže veřejnost neví, že si naše extraliga řídí soutěž sama. A tak mi lidé píší maily, abych to zařídil. Jenže to není v kompetenci Výkonného výboru svazu Českého hokeje. Extraliga po oddělení od výkonného výboru nechce povolit přímý sestup a postup, přesto, že po tom veřejnost volá. Já názor veřejnosti sdílím. Na svazu jsme vypracovali systém, který by v případě vůle extraligy umožnil sestupujícímu klubu ponechat si na rok ochrannou známku stejnou jako mají kluby v nejvyšší soutěži. Bohužel pořád není vůle přímý sestup a postup umožnit. Jako prezidentovi svazu se mi nelíbí ani vysoký počet zahraničních hráčů v extralize. Cizinci, kteří u nás působí déle než tři roky, už totiž nejsou považováni za zahraniční hráče. Další věcí, kterou bych rád změnil, je systém, kdy svaz v době, kdy jsou hráči v reprezentaci, přebírá platbu jejich mezd. Tento systém neplatí nikde jinde ve světě. Všechny vyspělé země platí pouze pojištění hráčů, ale nikoliv jejich mzdy. Ročně se přitom tato částka vyšplhá až na 12 milionů korun, které bychom mohli využít pro mládež.
Jsem rád, že v hokejovém hnutí zřejmě ocenili práci, kterou jsem udělal za poslední dva roky. Při volbě jsem dostal 59 ze 60 hlasů, jelikož jsem sám pro sebe nehlasoval. Nevýhodou prezidenta svazu je, že si nemůžete vybrat svůj vlastní tým, který by byl zodpovědný za rozvoj českého hokeje. Nový výkonný výbor je zatím velmi nesourodý. Minulý tým byl věcný, jasný a odborně zdatný. Přál bych si, aby nový výkonný výbor byl stejně dobrý. Zatím jsme spíše takový no name tým, ve kterém chybí velké osobnosti z řad bývalých hráčů, a to je škoda.
Mým osobním cílem je, aby fungovala ekonomika, byli jsme úspěšní na mistrovstvích světa a rozvíjely se u nás malé i velké kluby. Mé volební období končí v roce 2028. To mi bude 76, takže těžko říct, co budu dělat po tom. Člověk v mém věku musí uvažovat ze dne na den, z týdne na týden, z roku na rok.
Základem je dobré zdraví. Přesto, že jsem velkou část svého života strávil na hokejové střídačce jako trenér, přinášela mi tato práce radost a uspokojení a nabíjela mě spoustou energie. Teď tuto energii využívám ve prospěch českého hokeje.
Říkal jsem prezidentu IIHF Lucu Tardifovi na galavečeru po skončení šampionátu v Praze, že bychom rádi pořádali šampionát dříve než za 9 let, jak je v současné době nepsanou normou. Že jsme hokejová země a že jsme připraveni šampionát uspořádat dříve a že by si to Češi po letošním famózním mistrovství světa zasloužili. Tak uvidíme.
Děkujeme za rozhovor
