Doprava zdarma při nákupu nad 1 200 Kč
Petr Harazin, skladatel, textař a frontman kapely Nebe
Jeden z nejúspěšnějších českých textařů současnosti si prošel peklem. Teď jezdí během školního roku po základních a středních školách a přednáší dětem, jak těžké je zbavit se závislosti na alkoholu, drogách nebo anorexii.
Letní prázdniny skončily a dětem opět začaly školní povinnosti. Do českých a moravských škol se vrací také Petr Harazin, frontman kapely Nebe a jeden z nejúspěšnějších českých textařů. Jeho příběh slyšely tisíce dětí ve více než dvou stovkách škol. Příběh o tom, jak v mládí propadl alkoholu a jak se mu podařilo zbavit své závislosti a vrátit se do normálního života. Při přednáškách z něho děti nespustí oči. Petr má dar své posluchače zaujmout.
Moc hezky. Před prázdninami se nám narodila druhá dcera a já jsem s ní díky prázdninám mohl být každý den. Malá Meda je moc hodná. Dokáže prospat i 20 hodin a my o ní často vůbec nevíme. Je opakem naší první dcery, která často probděla a prokřičela celou noc a nespala ani v kočárku. S kapelou Nebe v létě koncertujeme. Tu největší show jsme zažili na našem oblíbeném festivalu Štěrkovna Open Music.
Ano. S organizátorem festivalu Davidem Moravcem se známe dlouhou dobu a když mě David požádal, abych k dvacátým narozeninám Štěrkovny složil narozeninový song, byl jsem za tuhle šanci vděčný.
Někdy to je rychlé, ale někdy si tu píseň musíte takzvaně vysedět, jak říká Karel Šíp. Mým rekordem je asi píseň Stella, kterou jsem napsal pro kamaráda Přemka Forejta. Vznikla během půl hodiny a dneska má její videoklip tuším 9 miliónů shlédnutí.
Já myslím, že je to o prioritách. Když jsem byl mladý, byla pro mě kapela a hudba vším. Po narození dcer už je pro mě hudba jen hudba. Mám ji moc rád, ale pořád je to jen pár tónů, které jdou nahoru a dolů. Takhle se na to dnes dívám.
Skvělých textařů u nás není moc. Poptávka je přitom veliká. Máme spoustu talentovaných zpěváků, kteří svou skladbou dokáží zaujmout publikum. S nadsázkou říkám, že napsat jednu vlastní písničku dokáže téměř každý. Jenže když se chcete dlouhodobě prosadit, potřebujete těch písní napsat celou řadu.
V tuhle chvíli hodně píšu pro kapelu Dymytry, což je dnes asi nejposlouchanější česká metalová kapela. Jejím frontmanem je Vašek Noid Bárta. Dále dělám na albu Karolíny Vrbové. Karolína je nejen má dobrá kamarádka, ale i jedna z nejtalentovanějších zpěvaček u nás a já doufám, že o ni ještě hodně uslyšíme. Také jsem dopsal dvě písně pro Michala Davida a po letech jsme se zase dali dohromady s Richardem Krajčem. Kdysi jsem mu pomohl napsat velké hity kapely Kryštof jako Inzerát, Zatanči, Křídla z mýdla nebo Cestu, kterou pak Richard nazpíval s Tomášem Klusem.
Ano. Píseň Srdce nehasnou se nám, myslím, moc povedla. A text Někdy se ví, co bůh chystá byl pro mě vpravdě věštecký. Ve chvíli, kdy se stal z písně megahit, jsem už pobýval v protialkoholní léčebně.
Chtěl jsem vyhovět přání své přítelkyně Agáty, která si o mě v těch časech dělala velké starosti, a také členům naší kapely, kteří toho se mnou už měli asi dost. V té době jsem byl opravdu alkoholik. Nepil jsem tvrdý alkohol, ale doslova hektolitry piva a opíjel se do němoty. Jako mnoho lidí v hudební branži jsem si myslel, že mi alkohol pomáhá být skvělým hudebníkem a textařem. Když jsem šel do léčebny, měl jsem v plánu to tam 3 měsíce nějak přežít a pak se k alkoholu vrátit.
Po 8 letech, kdy jsem byl téměř každý den opilý, jsem v léčebně najednou opravdu vystřízlivěl a zjistil, že i bez alkoholu se dá nejen přežít, ale i žít. V léčebně jsem složil titulní píseň Kvit k filmu Abstinent pro režiséra Davida Vignera, ve kterém hraje hlavní roli syn Ivana Trojana Josef. Řekl bych, že mě to hrozně nakoplo. Najednou jsem viděl, že alkohol ke skládání písní nepotřebuji. Že dokážu napsat dobrou písničku i bez něj.
Ano. Říkám jim, že alkohol sám o sobě není špatný, ale že špatné je, když nad ním ztratíte kontrolu tak, jako se to stalo mě. Pak je hrozně těžké vrátit se zpět. Já jsem měl to štěstí, že se mi to podařilo. Oni by takové štěstí mít nemuseli.
Pozorně poslouchají a pak se hodně ptají. Překvapivě se neptají na alkohol, ale na drogy. Ptají se, co si myslím o trávě, o hulení, o kratomu. Pro ně to jsou dnes hrozně dostupné věci, které si mohou koupit třeba v automatu.
Nevím, ale samozřejmě bych si to přál. Když jsme před časem hráli s kapelou Nebe ve Frýdku‑Místku, přišla za mnou mladá slečna a řekla mi, že po besedě, kterou jsem měl u nich ve škole, začala řešit svou závislost a problém s anorexií a že jsem ji zachránil. Tohle mě dojalo. Jesti jsem svými besedami zachránil byť jen jeden mladý lidský život, tak má práce má smysl a budu v ní pokračovat.
Jasně. Bavím, ale naši kapelu Nebe neznají ani neposlouchají. Dnešní mladá generace žije téměř výhradně rapem a hip hopem. To je úplně jiný svět.
Mám. Během školního roku mám kalendář už tři roky plný. Když už se na nějakou školu dostanu, tak si ve většině případů rezervují mé přednášky na další rok. A škol, na kterých přednáším, je čím dál více.
V minulosti jsme s naší kapelou Nebe zažili opravdu krásné koncerty, v mém případě šlo doslova o rock and roll, ale nyní jsem se ocitl v životní etapě, kdy jsem z tohohle vlaku musel vystoupit. Mým snem je vidět vyrůstat děti, mít zdravou rodinu a silné zázemí. Chci dělat jen to, co mi dodává absolutní klid na duši, skládat písně do šuplíku, abych k autorské hudbě vedl své dcery a kdoví, třeba jednou spolu založíme další kapelu.
Spoustu. Jde o střípky v diktafonu, které si třeba poslechnete po letech a zjistíte, že tam je třeba skvělá melodie, že na tom můžete postavit píseň, která vás bude bavit.
To samozřejmě nevím, ale vedu je k hudbě už teď. Se starší dcerou chodím do hudebky. V Yamaha Music School se děti učí rytmizovat, tančit a zpívat již od 4 měsíců. Je neuvěřitelné, když vidíte jaké pokroky dokáží děti z týdne na týden v tak raném věku dělat. Naše starší dcera má 3 roky a už si vymýšlí své vlastní texty. Je hrozně kreativní.
Možná. Nebo po mé ženě. Agáta je cukrářka. Vymýšlí a dělá nádherné dorty. Když byla se starší dcerou v porodnici, musel jsem ji zastoupit. Doma se nám nakupily objednávky a já je musel odbavit. Agáta mi přes FaceTime dávala z nemocničního lůžka pokyny a já několik měsíců od rána do večera pekl dorty.
Docela jo. Dokonce si dovedu představit, že jednou klidně můžu pracovat v gastronomii, jako tomu bylo v dobách, kdy jsem měl po střední škole první brigády. Miluji vaření, mám k němu velký vztah.
Moc děkuji za rozhovor a ať se vám vaše přání jednou splní.
